bezhvězdná Noc
just a wish..
latina:(
sen?





bezhvězdná Noc


Hvězda, Královna..
prochází Světem a svítí
na Cestu ztraceným duším.
sama uvnitř prázdná,
Temná, bezcitná..
a navenek tak Smutně Krásná.
prochází lidskými Životy a obrací je.
a když odchází, zůstává Radost.
ale ta Radost je kouskem Jí samotné,
je její Energií, kterou rozdává
Donekonečna.

jednoho dne Hvězda zhasne.
a nikdo si toho nevšimne.
kolem jejích Cest
budou Šťastní lidé
Nikdo si však nevzpomene
na Ztracenou Hvězdu,
která nechtěla zůstat Sama.

a pak se ztratí v Temnotě.


nahoru



just a wish..


not even in this dream
I want to hear Your scream
not even in my brain
I want to feel Your pain

not even when I die
I want to see You cry
not even when Your love has gone
I want to feel the last was done

not even in this bloody life..

although I'm far away
and have no right to say
just any word to You
I hope once I can do

and although I have no right to feel You near
I wish once I could dry the tear
that in Your eye I still can see
is this the way the things should be?

not even when the love has died..


nahoru



latina 23.1.Y2K+1 :(


anima mea in terra umbrarum errat
anima mea gelida et nigra est
pro auxilio calmo et oro
mors autem solum fida est


má duše ve světě stínů bloudí
má duše je chladná a černá
křičím a prosím o pomoc
však smrt jen je mi věrná


nahoru



Je to sen?


Zdál se mi jednou sen.
Jednou, jeden, o dvou lidech.
Dva lidé - muž a žena.
On rozumný, stojící nohama pevně na zemi,
ona mladá, naivní, procházející se po oblacích.
Tam měla svůj zámek, v němž přebývala.
Procházela všechny ty komnaty a v každé hledala někoho, kdo by ji měl rád.
A ono stačilo, aby slétla na zem a umyla své ospalé oči v řece poznání.
Vidět svět očima zamlženýma není příliš bezpečné.
Tehdy ho spatřila. Zdál se jí téměř ideální,
neviděla nic, co by jeho dokonalosti scházelo.
A přece…
Byla tu jiná žena, mající výhodnější pozici.
Žila v tomtéž světě jako on, rozuměla mu a byla si toho vědoma.
Byla si vůbec vědoma své ceny a věděla, že předčí mnohé.
Stala se trnem v oku naivní ženy
a tím ještě více pokřivila její již tak dosti zkreslené představy.
Tento trn prorůstal jejím tělem a razil si cestu k srdci.
Počala si uvědomovat své chyby,
vyčítala si svůj dosavadní život
a utápěla se ve vlastním žalu.
Nevěděla, že mezitím se muž dostal až k branám jejího paláce
a snažil se dostat dovnitř.
Ze všech sil tloukl na vrata, ale ona ho neslyšela.
Byla příliš zaslepena touhou po dokonalosti,
která ji ovládala natolik, že nebyla schopna se hnout.
Neviděla a neslyšela nic kromě sebe, věděla, že se musí změnit.
Proč se tedy nedokázala probudit z toho snu,
proč nebyla schopna zmobilizovat své síly
a vstát a bojovat se sobectvím a pýchou?
Musela zůstat sama se svým já a nemohla vědět,
že muž ještě dlouho tloukl a snažil se vejít.
Bylo již pozdě a ona se dozvěděla, že nakonec odešel za jinou.
Bylo jí jasné, kdo to způsobil. Ona sama.
Svou vinou přišla o to, o čem vždy snila.
Stačilo tak málo:
jít a otevřít bránu dokořán, říci pár slov a pozvat ho dál.
Stačilo tak málo…


nahoru