Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Hl. postavy:
  • Pavel - student posledního ročníku gymnázia; statečný a citlivý
  • Ester - Židovka, dcera lékaře; citlivá a skromná, nešťastná a osamocená, Pavla miluje více než vlastní život
  • Pavlovi rodiče - obětaví, starostliví, stateční
  • Čepek - tovaryš v krejčovské dílně; pomáhá Pavlovi
  • Rejsek - soused; kolaborant a udavač
  • Místo a čas: Praha za 2. světové války, období května až června 42, heydrichiáda

    Děj: Pavel, syn krejčího, se náhodně jednou večer setkává v parku na lavičce s židovskou dívkou Ester, která měla nastoupit na transport do koncentračního tábora. Nebyla toho však schopna, utekla. Pavel považuje za samozřejmé, že by jí měl pomoci, avšak ví, že je to velmi nebezpečné. Přivede ji k nim domů, kde ji ukryje v pokoji hned vedle otcovy krejčovské dílny. Sem ji chodí navštěvovat, nosí jí jídlo, postupně mezi nimi vzniká krásný vztah, z přátelství se vyvíjí láska. Samozřejmě, že za přechovávání nehlášených osob hrozí celé rodině i okolí obrovské nebezpečí. Pavlovi rodiče nejdříve nic nevědí, spíše jen něco tuší, Pavel se jim nakonec svěří se svým činem a oni se mu snaží pomoct. Tím ohrožení ještě vzrůstá. Ester je objevena udavačem Rejskem, který ji sleduje, ona o tom ví a aby nepůsobila Pavlově rodině další potíže, vybíhá z domu na ulici, kde je zastřelena.

    Hl. myšlenka: Dílo je jakýmsi protestem proti válce, krutosti a smrti, které s sebou přináší. Zároveň vyjadřuje obžalobu německého fašismu, jeho bestiality a rasismu. Snaží se ukázat nesmyslnost a nebezpečnost války, která ničí životy mnoha nevinných lidí, boří všechny dosavadní ideály a hodnoty, útočí na lidskost. Např. postava udavače Rejska ukazuje na lidi, kteří jsou ochotni se přizpůsobit jakékoli situaci a jsou ochotni zradit vlastní okolí, vlastní národ. Autor přirovnává příběh Pavla a Ester k příběhu věčných veronských milenců Romea a Julie, jejichž láska a životy byly zničeny také okolím, bezohledností a ignorancí, neschopností pochopit opravdové lidské hodnoty, zahleděností do vlastních problémů, protože „ten druhý je jiný“. Je to „nepřítel“, s ním není dovoleno se stýkat, i kdyby se zde zrodil sebehlubší cit. Láska je odsouzena, odsunuta na nižší pozici, hlavní je prestiž a příslušnost k určité skupině. To vše ničí životy mladých a nevinných lidí, bortí iluze. Avšak i v této kruté době lze mezi lidmi nalézt čistý cit jako je láska…



    Nahoru