Chtít chytit vítr
Motýl
Nagasaki Hirošima
Ještě
Nejlíp jim bylo
Made in Valmez
I cesta může být cíl
Něgdy
Mizerný den
Nedotýkej se mě!
Pořád Tě mám rád
Byla 1 holka
Měsíc
Co zbývá mi ještě
A Ty tam



Chtít chytit vítr

Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu
africkejm dětem hlad nezaženu

zabloudil jsem lhostejností, nevím jak najít cestu zpět
jmenuju se po tátovi, je mi třicet let (2x)

o mě se v dětství báli celou neděli
můj táta s mámou možná veděli
že jako malé pimprle do svojí velké škatule aspoň na chvíli budu chtít chytit vítr (2x)

hledal jsem věc za kterou se dá bojovat
myslel jsem že má cenu na muže si hrát
pak během jednoho dne
jsem poznal, že asi né, že je to horší než chtít chytit vítr (2x)
nebudu mít dost sil, zmizím do ticha
v poslední chvíli možná chytím vítr

a vítr chytí mě
odletíme společně a těm které tu necháme zbude vítr (2x)
Nahoru

 
Motýl 

na stole ve sklepě
v tlusté vrstvě prachu
ležel motýl
kdysi snad barevný
a zrezivělá plechovka
přítomná tamtéž
nemohla se do sytosti vysmát
tomu motýlovi
tak jsem ji vzal
a okno jsem rozbil tou plechovkou
a oprášil motýla
v paprsku světla

a on se mi rozpadl v dlani
a on se mi rozpadl v dlani
a on se mi rozpadl v dlani
a on se mi rozpadl v dlani
Nahoru

 
Nagasaki Hirošima

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

jsou jistý věci co bych tesal do kamene
tam kde je láska tam je všechno dovolené
a tam kde není tam mě to nezajímá
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
já nejsem svatej ani ty nejsi svatá
ale jablka z ráje bejvala jedovatá
jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima
jó dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima

tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic
z tak velký lásky většinou nezbyde nic
z takový lásky jsou kruhy pod očima

a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
a dvě spálený srdce - Nagasaki Hirošima
Nahoru

 
Ještě 

ještě se trápí   pro hloupé hádky
ještě se těší na pračku na splátky
ještě si nezapomenou - dát pusu
ještě mají srdce z jednoho kusu

ještě jí před spaním čte z těla pohádku
ještě na oplátku kousne ho do zadku
a čas běží pozpátku čas běží pozpátku

ještě si nezapomenou dát pusu
ještě mají srdce z jednoho kusu
z jednoho kusu
z jednoho kusu
z jednoho kusu
z jednoho kusu
Nahoru

 
Nejlíp jim bylo  

nejlíp jim bylo
když nevěděli co dělaj'
jenom se potkali
a neznělo to špatně

tak se snažili
a opravdu si užívali
jenom existovali
a čas běžel skvěle

nechám si projít hlavou
kam všechny věci věci plavou
jestli je všechno jen dech
tak jako kdysi v noci
spolu potmě na schodech

pak se ztratili
a chvílema se neviděli
jenom si telefonovali
a byli na tom bledě

a když se vrátili
už dávno nehořeli
jenom dál usínali
chvíli spolu - chvíli vedle sebe

nechám si projít hlavou
kam všechny věci věci plavou
jestli je všechno jen dech
tak jako kdysi v noci
spolu potmě na schodech

nechej si projít hlavou...
Nahoru

 
Made in Valmez

jako je sama skála
tak jsem sám i já
jako je prázdná duha
tak jsem prázdný i já
jako je zrádná voda
tak zradím i já

zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven!
zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven!
zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven!
zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven!

o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí
jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem
nic mi není přitom melu z posledního
těžko říct o tom něco konkrétního
stejná slova kolem stejný tváře
a každej sám sobě jsme lhářem a já už zase

zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven !
zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven !
zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven !
zkouší se prokopat ven !
Nahoru

 
I cesta může být cíl

zrychlený vlak náhle stojí
asi tak v půli cesty
zbývá vzdát čest padlému stroji
a zbytek dojít pěšky

a náhle už není kam spěchat
vítací výbory nebudou čekat
kufry a příbory tu můžeme nechat
až déšť se vsákne tak vystoupí řeka

i cesta může být cíl
i cesta může být cíl
i cesta může být cíl
i cesta může být cíl

jediný mrak nad hlavou stojí
nehybně tak jako vážky
jediný klas dozrává v poli
jediným způsobem lásky

a náhle už není kam spěchat
vítací výbory nebudou čekat
kufry a příbory tu můžeme nechat
až déšť se vsákne tak vystoupí řeka

i cesta může být cíl
i cesta může být cíl
i cesta může být cíl
i cesta může být cíl
Nahoru

 
Něgdy

něgdy nejdu spát
a motám se městem
a myslím na to co jsem
a hlavně na to co nejsem
spěchat není kam a proč
mně nejede žádný vlak
a kdyby přece náhodou
raději odvrátím zrak

podle kolejí se vracím domů
brečím jak ženská směju se tomu
vylejzá slunko nad panelák
jak bysem rád jednou vylez - taky tak
je neděle ráno a zvony zvoní
nevěřím ničemu ale TEĎ hlavu skloním
vylejzá slunko nad panelák
jak bysem rád jednou vylez - taky tak

všechny cesty prý
odněkud někam vedou
mě ale teďka spíš
ruce v kapsách zebou
a nenapadá mě nic
žádný věty žádný slova
co se dá dělat lepšího
než každý ráno zkoušet to znova a znova ?!

podle kolejí ...
Nahoru

 
Mizerný den

mizerný den
mi skřípl hlavu
šel jsem ven
projít se v davu
aspoň chvíli
nebýt sám

aspoň chvíli nebýt sám
Nahoru

 
Nedotýkej se mě!

chodíme tiše kolem sebe
lednička přede tma světlo přikrývá
nevím co říct nechci nic slyšet
mám hloupej pocit že už nic nezbývá

mraky se plazí po mokrých střechách
prostředkem města teče unavená řeka
a já se dívám co všechno odplouvá
jsem vyrovnanej - kousek chybí kousek přebývá

nedotýkej se mě!
nedívej se na mě!
nemluv na mě!
zůstaň se mnou!

je mi jasný že není lehký se mnou být
zkus teda jěště jednou sněhuláka zapálit
je mi jasný že se teďka cejtíš jako ohlodaná kost
se usměj - už jsme se nabrečeli dost

nedotýkej se mě!
nedívej se na mě!
nemluv na mě!
zůstaň se mnou!
zůstaň se mnou!
Nahoru

 
Pořád Tě mám rád

moje milá
pořád se ptá
jakpak se mám
nic neříkám
jenom dělám
že nevnímám

skoba drží dobře
lano myslím visí pevně
chtěl bych cigaretu
a říct ti jednu větu

pořád tě mám rád
a jinak není o čem psát
pořád tě mám rád
a jinak není o čem ...

všichni furt někam beží
a nikdo se nepohne
všichni furt něco křičí
a nikdo nic neřekne

žádný drama kašli na to
stejně to furt stojí za to
dej mi cigaretu
řeknu ti jednu větu

pořád tě mám rád
a jinak není o čem psát
pořád tě mám rád
a jinak není o čem ...
Nahoru

 
Byla 1 holka

byla jedna holka
ta mě měla ráda
a já jsem ji měl rád

jenže dny se kutálely
jinak než jsme chtěli
a to co hezký bylo
to se vytratilo

zbyla tu jedna holka
ta je teďka sama
a já jsem taky sám

protože
to co hezký bylo
to se vytratilo
a dny se kutálely
jinak než jsme chtěli
Nahoru

 
Měsíc

 
Nahoru

 
Co zbývá mi ještě?!

co zbývá mi ještě
mě opustila včera moje milá
odešla do deště
mě černá díra v hlavě po ní zbyla
a ulicemi chodí
samí zdraví mladí perspektivní lidé
a já doma sedím
a čekám že nakonec snad přijde ...
přijde... ?!
Nahoru

 
A Ty tam

ukryti spolu v zahradě noci
mluvili jsme překotně jeden přes druhého
a zjišťovali s údivem  že slova
zapadají přesně do sebe
a byli z toho na větvi
a ruku v ruce jsme se pak courali domů
a usnuli šťastní a ráno jsme vstali
a poznali že slova která
včera tak krásně
splývala ze rtů
jsou dnes nějaká divná a hloupá ...
takže se vůbec nic nezměnilo
takže se vůbec nic nestalo
takže se vůbec nic nezměnilo
já šel tam a ty tam a já sám a ty tam
nebe peklo ráj - kam tě duše dám
nebe peklo ráj - kam tě duše dám
nebe peklo ráj - kam tě duše dám
nebe peklo ráj - kam tě duše dám
Nahoru