24.1.Y2K+2
13.3.Y2K+2
29.3.Y2K+2








nahoru





29.3.Y2K+2

     Nazdar deníku!
To máme zas jednou den.. No jo, je Velký Pátek (hih, posledně jsme se v Norsk dohadovali, kde jaky ten Patek je - Velký, Dobrý, Černý, Dlouhý.. - jsou věci.. :)) Loni jsme byli na Velký pátek s lidma z Prahy v Brně. A taky jsem měla školu. Ale vstávala jsem až v 6. Dnes pro změnu 3:28. Jaké to je, když člověk nemůže spát? Děs, hrůza, Sodoma Gomora, sodofka kofola a tak podobně. Moje spolubydlící (Andrejka:) říká, že by nevydržela spát jako já. A to prosím jsem se už umírnila, chodím spát tak do půl jedné, někdy i před jedenáctou. Ale vstávám brzo. Nechápu lidi, co jdou spát v deset (Andrejka), a vstávají třeba.. v devět nebo v deset (Andrejka). A já si budu vyčítat, že moc spím. Teda nikoli poslední dva dny.. To se pořád jen tak převaluju a prospím všehovšudy tak 5 hodin.. Což je žalostně málo pro můj organismus (chtěla jsem říct ve vývinu, ale to už asi bohužel nemůžu, vymlouvat se na "vývin") a já uprostřed dne padám únavou. Jenomže když máte v tu dobu zrovna přednášky, žádný odpočinek se nekoná. Takže se v pět vyhrabete z postele, sníte balíček BeBe Dobré Ráno, které mají EDP, čili energii dodávanou pozvolna, a doufáte, že se udržíte při životě přinejmenším do oběda. A pak v šest sedíte u počítače, zíváte o 713 a zabíjíte minuty, které vám zbývají do sedmé, kdy se po vás zase bude chtít plný výkon, úsměv, nejrůznější aerobikové kreace a po tom všem ještě otevřené smysly na přednáškách.
     Život je divný.. Teda ten můj mi tak připadá, ale mám ho ráda. Asi bych se nudila, kdybych nebyla zažila to všechno, co jsem (byla) zažila :)) I když to bylo zlé, i když jsem někdy smutná, stejně mě to tu baví. Koukat na lidi, dělat spoustu zajímavých věcí, učit se nové a zapomínat staré, mhouřit oči do jarního slunka a nadávat na studený vítr a déšť. A i když je člověku mizerně a topí se v něčem, s čím si neví rady, zase se to nějak dá do cajku. Protože stejně to ví jen on sám, proč a jak mu je, a ostatní lidi nechá žít jejich životy bez toho, aby je ovlivňovaly jeho deprese.. Hm, stejně je to fajn.. :) Mít tu možnost..


nahoru





13.3.Y2K+2

     To bylo porád recí, že budu psát deník.. A vidíme všichni, jak to dopadlo. Jako všechno poslední dobou, i tohle nejak nejde a nejde. I když se obcas na netu objevím, myslím, že to samo o sobe nestací ješte k tomu, abych si našla chvilku napsat neco o tom, jak žiju, nota bene, když na to zrovna nemám náladu. Proc? No proc asi.. Treba proto, že musím v kvetnu opakovat latinu, na dekanský termín. Nebo proto, že mám pred sebou nejduležitejší cást školy za tyhle tri roky - tj. prípravu na bakalárskou zkoušku a soupis bakalárské práce a dohánení všeho, co jsem zameškala. Což znamená ucit se zároven norsky, rusky a latinsky, k tomu ješte nejakou tu ceštinu a další a další a další..
     Kupríkladu vcera jsem byla v Praze. Na asi úplne nejvetší otocku za poslední vek (F.L.). Mel se totiž konat Šimonuv maturitní (šerpovací) ples. On se tedasice konal, ale Šimon se nekonal. Na plese. Ješte porád lécí tu svou slavnou mononukleózu, kterou jsem já mela prý už kdysi dávno predtím, ríká doktorka. Tudíž jsem se na ples vypravila "sama", jen tak se podívat a ze slušnosti pozdravit :)). Úplne sama jsem nebyla, šli taky Dvoukvitek s Narwenkou, tudíž jsem mela jako spolecnost. Ale znáte to.. Delejte páru tretího, to není jen tak.. Takže jsem to jen tak "ocumla" a v devet už jsem šupky dupky jela šalinou (tramvají c. 11, pro pražáky) dom (k Šimonovic). A vubec se mi nechtelo spát. Ale když mi došlo, že ráno vstávám o pul páté ráno, radeji jsem sebou mrskla do lože, než bys rekl švec :) Ve tri v noci jsem se probudila zcela cilá. Jenomže to ješte nebyl ten pravý cas ke vstávání. Ten nastal o hodinu a pul pozdeji a to jsem už byla cilá mnohem méne. Nicméne volání Brna bylo príliš silné a já podlehla.. (musela jsem) V pet:neco ráno jsem si to rázovala ulicemi pražskými spolu s pracujícím lidem a prpadala si v nachovém sametovém plášti jako vetrelec, který se stíny plíží za koristí. Mou koristí byl však pouze autobus do Brna, tycinka 3bit a balícek BeBe Dobré ráno.
     Po dvouapulhodinové jízde autobusem a témer dvouhodinovém spánku jsem se ocitla opet v Brne, mém milém Brne. Cekaly me 2,5 hodiny v knihovne, nejnudnejší za poslední dobu a taky si myslím, že to skoro byla ztráta casu. Sice jsem se dozvedela, jak bude fungovat nová knihovna FF MU v Brne, ale to bych se dost dobre dozvedela i v pul hodince. Po velkém kafi s Espoo jsem si konecne zajela vybalit veci na kolej, kdemi došlo, že dneska je všechno tak strašne mizerné, že to musím nejak v sobe zahlušit. Címž bylo rozhodnuto, šlo se do posilovny.. To týrání tela už me vážne nebaví.. Jenomže co by slon jako já neudelal pro to, aby vypadal aspon trochu obstojne, ne? Ve škole byla odpoledne nuda, resp. popsala jsem 5 stran o Komenském a jenom jsem poslouchala a poslouchala a psala a psala.. Pak jsem asi hodinu stála u kopírky, aby mel drahý Inferno z ceho ucit Norsk. Málem jsem to vzdala, ale paní v copycentru byla ráda, že jsem jim tam nechala dve stovky a ješte jsem si všechnu práci udelala sama.. A tak tu ted sedím na studovne a píšu, co mi na mysl prijde a premýšlím, co mám ješte vyrídit. Treba jako napsat mail našim, že jsem v porádku a že mi chybí. Nebo že mi chybí nekdo jiný. Protože me to už samotnou v Brne moc nebaví.


nahoru





24.1.Y2K+2

     Dnes jsem se konecne dostala k tomu, na co se chystám už asi týden. Tedy od prectení minulého Reflexu, kde Miloš Cermák psal zase o tom, že se po webu rozšírilo psaní deníku. Tedy hlavne ve svete, u nás prý moc ne. Ale stejne si myslím, že to je krávovina, protože lidí, kterí si píšou deník na netu, znám víc než jednoho. Každopádne jsem se rozhodla prispet také svou troškou do mlýna, protože už jsem dlouho nepsala a ani se mi do toho moc nechtelo, ale malickosti posledních dnu me presvedcily, že i ony stojí za to, abych se s nimi nekde podelila. I když treba jen tak na oko.
     Tento zápisek má dnešní datum, ale chtela jsem sem napsat pár postrehu z vcerejška a predvcerejška, protože i když už ani nevím, co všechno se delo, jsem si jistá, že to bylo fajn. Až na ty zkoušky, mela jsem v úterý jednu (dvoudílnou) a ve stredu dve. Ale abych se z toho ucení nezbláznila, zašla jsem se ohrát do solárka, kde jsem se v pondelí samozrejme veleúspešne spálila. Takže jsem pak ležela na koleji s cerveným brichem a hrbetem a kdo ví, s cím ješte. Ucila jsem se sociologii, popíjela kapucíno a poslouchala Medová léta na CR2 - Praha. Pak jsem si kapucíno vylila do toho letište, které jsem si tam udelala, co má drahá spolubydlící odcestovala domu, a veselí neznalo mezí. Jediné, co mi spravilo náladu, bylo rádio nekdy po 01:00, protože ac mela být jazzová hodinka, ten dobrý muž pouštel samé písnicky z posledního Stingova alba "...all this time". To se mi to hezky spalo.. A spali.. A spali.. A spali :o))
     V úterý jsem jenom udelala zkoušku z norštiny. Nejak jsem to nezvládla, ponevadž jsem to videla cca 1 hodinu pred testem a na ústní jsem to šla "jen zkusit", takže me štve, že jsem si nechala dát dvojku, když to mohlo jít líp. Jo, taky jsem si chtela koupit neco hezkého na sebe. A zjistila jsem, že jsem asi naprosto atypický clovek, protože jestliže okamžite nezacnou vyrábet neco normálního, budu chodit bez spodního prádla. Ale bylo to fajn, delat desne prachatou a vybírat si a nemít blbý pocit, že mi neco padne, a já si to nemužu dovolit. Nepadlo mi nic :))) A prestože jsme mely další den sociologii, zašly jsme s espoo vecer do hospudky u Bolka a dlouze se smály na Pánovi Prstenu, msylím, že to sedlo. Pak si k nám prisedl nejaký Ameeerican jménem Ryan ("It's an Irish name!") a chvíli jsme kecali. Teda spíš já s ním, espoo byla pasivní znalec anglictiny a semtam neco poznamenala. Ale když jsme ho po pul hodince opustili, musela jsem se vydýchat, vždycky jsem totiž desne nesvá, když musím premýšlet nad tím, co ríkám, tedy v cizím jazyce, že ano.
     Ve stredu jsem zopakovala opalovací proceduru a zjistila, že už to skoro je i videt. Cestou do knihovny jsem v trolejbuse potkala kluka, kterého jsem si všimla už minule, protože je desne podobný jednomu Norovi, akorát má trošicku mín baculatý oblicej a trošicku hodne víc modré oci. Písemku z Jazyku sveta jsem zvládla a mužu ríct, že klasifikace kušitských jazyku, nebo hlavní jazykové rodiny na území Cíny - s tím už jsem si napodruhé nejak poradila, taky v 17,00 písemka ze sociolige už je za mnou. Ted ješte vedet, jestli se to mám rovnou ucit znovu. Rodice se mnou ješte porád nemluví, nevím, jak je to možné, vlastne jsme si ani nic neudelali. Ségra je unavená a má cervené kruhy kolem ocí, Anicka má rýmu a Tadeáš nechtel papat obed, tak jsem mu ho snedla. Tedy dnes. Cestou od ségry jsem dospela k názoru (krom zjištení, že mám hlad), že jsem bud hobit, nebo se musím zmenit. Ani jedno z toho se mi nezamlouvá. Jo a taky se chystám na FebioFest a zkoušku z Latiny. Ale o tom až príšte, dnes už mi to FAKT nemyslí.


nahoru